Vlak přijíždí jen s několika minutový zpožděním a já se uvelebuji ve svém skromném lůžku nahoře v uličce. Bohužel tentokrát jsou okna z nějakého důvodu zamčena a nedají se vůbec otevřít.
Krajina za oknem je standardní kazašské pusto, takže po několika desítkách minut to vzdávám a jdu raději spát.
Do Šimkentu přijíždíme opět na čas, což je poměrně brzo, ještě před sedmou hodinou.