Jakmile jsem prošel hraničním plotem, tak bylo jasné že jsem v Číně. Typické široké upravené ulice s pomalu hlídkujícími policejními auty a fotícími se lidmi, vysoké domy ověšené nápisy v čínských znacích, malé obchůdky v přízemí téměř každé budovy… Zpátky v druhé domovině.
Khorgos jako hraniční město se přece jenom v určitých detailech odlišuje od klasických čínských měst, jak je znám z dřívějška. Je zde ještě větší množství policajtů, z nichž mnoho z nich je ozbrojeno samopaly či jakýmisi moderními verzemi kopí a štítu, veškeré ploty a zídky jsou opleteny několika řadami ostnatého drátu a při vstupu na sebebezvýznamnější místo je třeba projít kompletní bezpečnostní kontrolou.
Khorgos je přezdíván “přístav na souši“, protože je to obrovské překladiště zboží a uzlový bod, kudy prochází téměř veškerá doprava mezi Kazachstánem a Čínou. Už v dobách Hedvábné stezky byl Kgorgos klíčovým místem pro putující karavany. S budováním “nové hedvábné stezky“ jeho význam znovu vzrůstá, a tomu odpovídá i poměrně rapidní rozvoj města v posledních letech. Leží zde také poměrně velká oblast takzvané příhraniční bezcelní zóny, která je přístupná jak z čínské, tak i z kazašské strany bez vízové povinnosti.
Při mém pokusu o vstup do této zóny si čínští úředníci u pasové kontroly mysleli, že chci přejít hranici do Kazachstánu, a pořád mě posílali, abych šel na okolo k hraničnímu přechodu. To, že jsem měl v pasu razítko znamenající, že jsem odtamtud včera přišel, jim k pochopení moc nepomohlo, a tak jsem musel počkat, než sehnali někoho anglicky mluvícího, kdo jim osvětlil, že opravdu nechci zpátky do Kazachstánu, ale že chci jenom nakupovat v bezcelní zóně.
Areál je to opravdu dost velký, ovšem více jak polovina je stále ve výstavbě. Má očekávání byla poněkud zklamána, protože jsem viděl jenom několik klasických čínských obchoďáků poměrně nízké úrovně, než jsem to vzdal a šel do pryč. Možná že někde v dáli, za devatero staveništi, byly nějaké lepší obchody. Aspoň jsem se pokochal výstavou dalších kilometrů ostnatého drátu.
Večer druhého dne jsem se přesunul na autobusové nádraží, kde jsem se po chvíli nabusil (nalodil do autobusu) do autobusu směr Urumči.
Khorgos byl neplánovanou, avšak docela zajímavou zastávkou na počátku poslední etapy mé cesty.