Kayseri je dalším z měst, jež ležely na Hedvábné stezce a poskytovaly ochranu a odpočinek vytrvalým poutníkům přicházejícím z dalekých krajů. Nachází se uprostřed oblasti zvané Anatolie, která se dodnes pyšní mnoha památkami především z dob seldžuckých králů. Město má zachovanou část svých hradeb, hrad, mešity, univerzity a hrobky svých významných občanů.
Do města jsem z Göreme přejel autobusem, bohužel však autobusové nádraží leží asi šest kilometrů od centra města, a tak jsem poprvé, a doufám, že i naposledy, za svou cestu využil taxislužby. Těch pět kilometrů mezi nádražími mě stálo víc, než následujících osmsetčtyřicet vlakem.
Bohužel se mi nepodařilo najít žádnou úschovnu zavazadel, a tak jsem se celých čtrnáct hodin potuloval po městě i s batohem. Kayseri je opravdu plné pozoruhodných památek ale na druhou stranu tak obyčejné a turisticky ne až tak známé město, což s mi velice líbilo. Ceny jsou zde na normální úrovni, zmrzlinu, co jsem v Istanbulu koupil za dvacet lyr jsem zde koupil za dvě.
Když už jsem u té zmrzliny, ta je tu taky zajímavá. Je taková gumovitá a nejde pořádně lízat, ale spíše ukusovat. Ale pokud roztaje tak je z ní normální kapalina. Chuťově je ale v podstatě stejná jako u nás, záleží na příchuti.
Zajímavým faktem je, že většina starověkých a středověkých památek je zapuštěna v zemi. To je způsobeno tím, jak se zde v průběhu staletí postupně zvyšovala úroveň povrchu, a staré stavby byly zasypávány.
V očekávání dlouhé cesty vlakem jsem se byl během dne dvakrát pořádně najíst. Je fascinující, jak Turci kombinují maso s mléčnými výrobky. K takové něco jako by pizze s jehněčím masem mi přinesli nějaký kefír. Tak jsem to v rámci objevování nových věcí zkusil a nijak prudce se to ven nedralo, takže dobrý.
Večer jsem si doplnil zásoby vody a vydal se směr vlakové nádraží čekat na vlak.