Uprostřed Turecka se nachází rozsáhlá oblast Kappadokie, v ní národní park a uprostřed něj městečko Göreme. Kappadokie je geologicky zajímavou oblastí, která se ve světě neopakuje. Mocné vrstvy třetihorního sopečného popela přikryté lávovou slupkou byly erozí přetvořeny do krajiny, která jako by byla z jiné planety. Je to krajina plná kamenných špic a hříbků, ve kterých si, díky relativně měkké struktuře horniny, v dávných dobách hloubili své přístřešky lidé. Skalní útvary jsou plné okének obyčejných příbytků, ale i mnoha kostelů, které pamatují ještě Byzantskou říši.
Ubytoval jsem se v krásném hotelu s prostorným pokojem a příjemným personálem. Výbornou snídani podávali na střešní terase s nádherným výhledem po okolí.
První den jsem se jen tak potuloval po městě a obdivoval skalní stavby. Druhého dne jsem se rozhodl porozhlédnout po širším okolí a jedním z kaňonů se vydat do vedlejší vesnice se skalní pevností. Hrad vytesaný v nejvyšším vrcholku sloužil jako útočiště a ochrana karavan putujících v dobách hedvábné stezky. Po dopoledním zápase s technikou a připojením k internetu jsem se před dvanáctou hodinou vypravil na cestu.
Na internetu jsem si našel nějaké mapy a slovní popis slibující přehledně značenou cestu z bodu A do bodu B, která by měla zabrat něco kolem hodiny času. Na počátku jsem potkal jednu šipku, jejíž směr jsem následoval. Na každé další neoznačené křižovatce jsem se vydal nejvěrohodněji vypadající stezkou, dokud jsem nenarazil na další zmatené šipky ukazující do všech směrů. Postupně jsem se propracoval až do úplně Lutych končin, kde vedly jen stěží patrné pěšinky. Vytčený cíl, skalní hrad, jsem viděl pořad ve stejné vzdálenosti, akorát v jiném směru, protože jsem ho obcházel dokola. V opravdu pustých a nepřehledných místech jsem se už trochu začínal bát, že jestli se mi něco stane, tak mě tam nikdo nemůže najít.
Po asi třech hodinách jsem k hradu dorazil z úplně opačné strany, než jsem měl v plánu. Vylezl jsem nahoru, udělal pár fotek, pokochal se výhledem a zakotvil to v restauraci. Dal jsem si jakousi grilovanou rybu. Celou dobu, co jsem jedl, za mnou seděla divoká kočka a olizovala se.