Bran je malá obec v Branovském průsmyku proslavená především díky hradu Bran, který se tyčí na skále nad ní a který je znám především díky spojitosti s knížetem Vladem III a s ním souvisejícími pověstmi. Hrad je opravdu skvostná malá pevnost tyčící se na vysokém skalisku v záhybu průsmyku.
Malá pevnůstka skrývá množství rozličných pokojů, teras a tajných chodeb, které si až tak moc nepamatují Vlada III ale spíše rumunskou královskou rodinu Ferdinanda I. Hrad i jeho okolí je však vlivem marketingu přelidněn stejně jako ten pražský, avšak v tomto případě stojí za to si fronty vystát a trochu se ve stísněných komnatách pomačkat. Místnůstky jsou vybaveny nábytkem a výzdobou především z 19. a 20. století tak, jak byl hrad vybaven coby letní sídlo královské rodiny.
V poslední době byla zpřístupněna i šachta výtahu, který si nechala zbudovat v původní hradní studně královna Marie, aby si usnadnila cestu mezi hradem a zahradami rozkládajícími se dole pod útesem. V šachtě je momentálně umístěna nějaká výstava, nicméně jsem se tam, v obavách ze zklamání oproti ostatním částem hradu, nakonec nevydal a spokojeně se odebral rovnou směrem dolů do vesnice.
V podhradí jsem zavítal do jedné z mnoha restaurací, kde jsem se odvážil pochutnat si na místní kuchyni. Byla to jakási kukuřičná kaše se sýrem, vajíčkem a klobáskou, která byla tak horká, až jsem kvůli ní nestihl autobus.
Po Branu jsem měl v plánu zvládnout ještě citadelu nad obcí Rasnov, nicméně vzhledem k tomu, že mi autobus napoprvé ujel a napodruhé přijel jenom minibus, do kterého jsem se nevešel, jsem to nakonec vzdal a spokojil se s pohledem pouze z okna zpátečního autobusu.